Rozhodování · Článek

Efekt utopených nákladů: příklady a jak poznat, kdy skončit

Proč pokračujeme ve studiu, projektu nebo vztahu jen proto, že už jsme do nich tolik vložili? Zjistěte, co ukazují výzkumy efektu utopených nákladů a které otázky vám pomohou rozhodnout se, zda pokračovat.

Efekt utopených nákladů: příklady a jak poznat, kdy skončit

Rohan pracuje jako fyzioterapeut v Denveru. Před šestnácti měsíci začal při práci studovat magisterský obor datová analytika. Chtěl práci u stolu s příjemnější pracovní dobou. Za školné zaplatil 18 000 dolarů a obětoval studiu většinu večerů. Na podzim nastoupil na stáž a zjistil něco, co už nemůže přehlížet: ta práce ho nebaví. Chybí mu pacienti.

U večeře řekne sestře Meeře, že školu přesto dokončí. „Kdybych teď skončil, celých těch 18 000 dolarů přijde vniveč.“

Meera nalije čaj a položí mu jedinou otázku. „Zapomeň na to, co už jsi zaplatil. Kdyby ti dnes někdo nabídl zbývajících osm měsíců studia za 9 000 dolarů a všechny tvoje večery, přihlásil by ses?“

Rohan otevře pusu, ale zase ji zavře. Nepřihlásil. Drží ho tam jen peníze, které už nikdy nedostane zpátky. Tato past má jméno: efekt utopených nákladů. Podíváme se, co znamená, co zjistily známé studie, proč je tak těžké se mu ubránit, kdy na minulých investicích skutečně záleží a jak vám pět otázek pomůže rozhodnout se, zda pokračovat, nebo skončit.

Co je efekt utopených nákladů?

Utopené náklady jsou čas, peníze nebo úsilí, které už jste vynaložili a nemůžete získat zpět. Efekt utopených nákladů nastává, když vás tyto minulé výdaje vedou k pokračování, přestože budoucí náklady převyšují budoucí přínosy. Místo otázky „Vyplatí se mi do toho vložit další hodinu nebo korunu?“ si říkáte: „Jak zařídit, aby to, co jsem do toho už vložil, nepřišlo nazmar?“

Jakmile si toho všimnete, logika je prostá. Rohanových 18 000 dolarů je pryč, ať školu dokončí, nebo ne. Nemohou být důvodem ani pro jednu z možností, protože v obou případech o ně už přišel. Liší se pouze budoucnost: dalších osm měsíců, dalších 9 000 dolarů a kariéra, o kterou možná nestojí.

V našem průvodci kognitivními zkresleními jde o jedenáctou položku. Setkáte se také s názvy klam utopených nákladů nebo Concordův klam. Když kvůli každé další investici sílí pocit, že už musíte pokračovat, mluví vědci o eskalaci závazku.

Co zjistily klasické studie

V ekonomii platí základní pravidlo: utopené náklady by neměly ovlivňovat budoucí rozhodnutí. Proč se jím lidé neřídí, začala psychologie podrobněji zkoumat v roce 1985, kdy Hal Arkes a Catherine Blumerová z Ohijské univerzity publikovali v časopise Organizational Behavior and Human Decision Processes studii „The Psychology of Sunk Cost“.

Dva lyžařské zájezdy

V jedné z otázek měli lidé předpokládat, že zaplatili 100 dolarů za lyžařský víkend v Michiganu a 50 dolarů za víkend ve Wisconsinu. Pak zjistili, že oba zájezdy připadají na stejný víkend. Oba už zaplatili a očekávali, že ve Wisconsinu si to užijí víc. Kam pojedou?

Podle ekonomické logiky do Wisconsinu: všech 150 dolarů už utratili, tak ať si vyberou lepší víkend. Jenže 33 z 61 dotázaných si vybralo Michigan, přestože od něj čekali menší zážitek. Stál totiž víc.

Divadelní předplatné

Ještě výmluvnější výzkum proběhl u skutečné pokladny. Prvních 60 lidí, kteří si přišli koupit předplatné do divadla Ohijské univerzity na sezonu 1982-83, ho náhodně získalo buď za plnou cenu, nebo s jednou ze dvou slev. Ti, kdo zaplatili plnou cenu, navštívili v první polovině sezony více představení. Ve druhé polovině už rozdíl zmizel.

Firma, která dál investovala

Ještě dříve, v roce 1976, provedl organizační psycholog Barry Staw experiment s 240 studenty podnikání na Illinoiské univerzitě. Každý z nich hrál finančního viceprezidenta fiktivní společnosti Adams & Smith Company a měl přidělit 10 milionů dolarů na výzkum jedné ze dvou divizí. Potom se dozvěděli, jak se divizím vedlo dalších pět let, a dostali k rozdělení dalších 20 milionů.

Studenti, kteří sami vybrali divizi a pak sledovali její úpadek, do ní z dalších 20 milionů vrátili v průměru asi 13 milionů, více než kterákoli jiná skupina. Ti, kterým řekli, že ztrátovou divizi vybral jiný manažer, takto nereagovali. Staw to v článku „Knee-Deep in the Big Muddy“ vysvětlil sebeospravedlňováním: investujeme dál, abychom dokázali, že naše první rozhodnutí bylo správné.

Proč se tomu říká Concordův klam

V roce 1976 publikovali biologové Richard Dawkins a T. R. Carlisle v časopise Nature krátký článek „Parental investment, mate desertion and a fallacy“. Tvrdili, že zvíře, které se rozhoduje, zda dál pečovat o mláďata, by mělo zvažovat budoucí přínosy, nikoli dosavadní investici. Omyl pojmenovali podle nadzvukového letounu Concorde, jehož vývoj pokračoval dlouho poté, co bylo zřejmé, že se projekt finančně nevyplatí.

Má to ale háček. V přehledovém článku z roku 1999 v časopise Psychological Bulletin nazvaném „The Sunk Cost and Concorde Effects: Are Humans Less Rational Than Lower Animals?“ dospěli Arkes a Peter Ayton k závěru, že neexistují jednoznačné případy zvířat, která by tomuto klamu skutečně podléhala. Zmínili také studie, podle nichž k němu byly malé děti méně náchylné než starší děti a dospělí.

Jejich vysvětlení? Dospělí se naučí rozumné pravidlo „neplýtvej“ a používají ho i tam, kde se nehodí. Opustit něco, za co jsme zaplatili, působí jako plýtvání, i když pokračováním ztratíme ještě víc.

Efekt utopených nákladů: příklady ze života

Většinu těchto situací budete znát. V každé z nich minulost nenápadně hlasuje o budoucnosti.

Oblast Co si říkáme Co už je utopený náklad Na co se ptát do budoucna
Studium „Mám za sebou půlku školy, teď už nemůžu skončit.“ Zaplacené školné a dokončené semestry Stojím o to, kam mě zbytek studia dovede?
Pracovní projekty „Na tom systému pracujeme dva roky, musíme ho spustit.“ Vynaložený rozpočet a odpracované hodiny Financovali bychom zbývající práci, kdyby šlo o nový návrh?
Investice „Akcie prodám, až se vrátí na cenu, za kterou jsem je koupil.“ Pořizovací cena Koupil bych si tuto akcii dnes za současnou cenu?
Vztahy „Jsme spolu sedm let, nemůžu jen tak odejít.“ Společně strávené roky Chci, aby takhle vypadalo i dalších sedm let?
Běžný život „Ten film je hrozný, ale zaplatil jsem za lístek.“ Cena lístku Bude pro mě lepší strávit příští hodinu tady, nebo jinde?

U akcií se často přidává averze ke ztrátě: prodej vyvolá pocit, že se ztráta stala „skutečnou“, a tak lidé čekají, až se cena vrátí na jejich nákupní hodnotu. Annie Dukeová, bývalá profesionální hráčka pokeru a autorka knihy Quit: The Power of Knowing When to Walk Away, vystihla v rozhovoru s Davidem Epsteinem správnou otázku jedinou větou: „Koupili byste si dnes za těch 40 dolarů právě tuto akcii?“

Proberte to v debatě na Debatly“Měli byste dokončit školu, která vás už neláká, jen proto, že máte za sebou víc než polovinu?”

Proč je tak těžké efektu utopených nákladů odolat

Samotná znalost pojmu vás před ním neochrání.

  • Pravidlo „neplýtvej“. Jak vysvětlili Arkes a Ayton, je to dobré pravidlo, které používáme příliš často. Odejít působí jako přiznání, že peníze přišly nazmar, přestože jsou utracené tak jako tak.
  • Averze ke ztrátě. Ztráta nás obvykle bolí víc, než nás těší stejně velký zisk. Skončit znamená vzdát se naděje, že se investice ještě vrátí.
  • Sebeospravedlňování. Stawovi studenti investovali do neúspěšné divize nejvíc tehdy, když ji původně vybrali sami. Skončit znamená přiznat chybu sobě i ostatním.
  • Už strávený čas. Ve studii z roku 2018 v časopise Science připravili Brian Sweis, David Redish a jejich kolegové z Minnesotské univerzity pro myši, potkany i lidi podobnou hru na čekání: hlodavci čekali v bludišti na jídlo, lidé na krátká videa za ukazatelem stahování. U všech tří skupin platilo, že čím déle už čekali, tím méně ochotně odcházeli. Čas strávený rozhodováním, zda vůbec začít čekat, zřejmě nehrál roli. Tento tlak nastoupil až po rozhodnutí čekat.

Dukeová výsledek shrnuje bez obalu. V rozhovoru pro The Motley Fool uvedla, že „téměř všechny kognitivní síly, které vám působí v hlavě, vás přimějí skončit příliš pozdě“.

Kdy na minulých investicích záleží

Ne každé „už jsem do toho tolik vložil“ je klam. Utracené peníze samy o sobě by rozhodovat neměly, ale to, co jste za ně získali, často ano. Ptejte se: mění minulost vaše budoucí náklady nebo přínosy?

Zní to jako utopený náklad Může to ale být skutečný důvod Proč na tom záleží
„Mám hotovo 90 procent práce.“ Zbývající náklady jsou malé Další krok stojí málo, takže dokončení se může vyplatit
„Dva roky se to učím.“ Teď už máte dovednosti a znalosti Vaše budoucí vyhlídky jsou lepší než vyhlídky začátečníka
„Otestovali jsme už tři verze.“ Zjistili jste, co nefunguje Nové informace mění váš odhad budoucího výsledku
„Slíbil jsem týmu, že to dotáhnu.“ Pověst a důvěra Porušení slibu má budoucí následky
„Změna směru by teď byla drahá.“ Skutečné náklady na změnu Náklady na změnu vás teprve čekají, nepatří do minulosti

„Mám hotovo 90 procent“ tedy může být dobrý argument, pokud je zbývajících 10 procent opravdu málo a výsledek má stále hodnotu. Klam je to ve chvíli, kdy posledních 10 procent ve skutečnosti představuje polovinu práce nebo už o výsledek nestojíte.

Abyste se v tom vyznali, převeďte každý argument o minulosti na otázku budoucnosti. „Utratil jsem 18 000 dolarů“ vám o budoucnosti neříká nic. „Dokončené předměty mi už stačí k získání certifikátu“ ano.

Efekt utopených nákladů a podobné jevy

Jev Co se děje Příklad
Efekt utopených nákladů Minulé, nevratné náklady ovlivňují budoucí rozhodnutí Dojíte jídlo, které vám nechutná, protože jste za něj zaplatili
Eskalace závazku Opakovaně přidáváte zdroje do neúspěšného projektu, často abyste obhájili původní rozhodnutí Financujete třetí rok projektu, který nesplnil žádný cíl v prvním ani druhém roce
Averze ke ztrátě Ztráty působí silněji než stejně velké zisky Odmítáte prodat akcii pod nákupní cenou
Falešné dilema Vidíte jen možnosti „skončit se vším“ nebo „pokračovat beze změny“ Přehlížíte menší variantu, pauzu nebo změnu směru

Poslední řádek je obzvlášť důležitý. Uvažování ovlivněné utopenými náklady se často schovává za volbu všechno, nebo nic. Téměř vždy existuje třetí možnost: zmenšit rozsah, dát si pauzu, předat práci někomu jinému nebo si nechat užitečnou část a zbytek opustit.

5 otázek, které vám pomohou rozhodnout se, zda pokračovat

Nemusíte bojovat se svými pocity. Potřebujete otázky, které vám ukážou budoucnost.

1. Začal bych s tím dnes?

Představte si, že jste ještě nezačali. Kdybyste věděli to, co víte nyní, rozhodli byste se vynaložit zbývající peníze, čas a úsilí, abyste získali očekávaný přínos? Na to se ptala Meera. Pokud je upřímná odpověď ne, drží vás u projektu jen minulost.

2. Co mi přinese další hodina nebo koruna?

Dukeová to v rozhovoru pro CNBC formulovala takto: „Skutečně záleží na tom, zda se vyplatí další minuta, další dolar nebo další trocha úsilí, které do projektu vložíte.“ Napište si, co vás bude stát další krok a co vám přinese. Sloupec s minulými náklady nechte prázdný.

3. Co jiného bych s tím mohl udělat?

Každou hodinu, kterou věnujete tomuto projektu, už nemůžete věnovat něčemu jinému. Ekonomové tomu říkají náklady obětované příležitosti. Pojmenujte konkrétně svou nejlepší alternativu. Neurčité „něco jiného“ vždycky prohraje s plánem, který už máte před sebou.

4. Jak by se rozhodl někdo nový?

Stawovi studenti nejvíc navyšovali investice, když původní volbu udělali sami. Využijte toto zjištění: představte si, že projekt zítra převezme schopný člověk, který nepotřebuje obhajovat první rozhodnutí. Co by udělal během prvního týdne? Zeptejte se někoho, kdo u projektu nebyl od začátku, nebo zkuste sami hájit opačný názor (podívejte se, jak hrát ďáblova advokáta).

5. Za jakých podmínek skončím?

O tom, kdy skončit, se nejlépe rozhoduje dřív, než se do věci ponoříte naplno. Dukeová těmto předem sepsaným podmínkám říká kritéria pro ukončení: jakmile nastanou, skončíte. V rozhovoru s Davidem Epsteinem dodala, že „nestačí určit, jak bude vypadat situace, je třeba určit i datum“. Například: „Pokud do 30. června nezískám tři platící klienty, vedlejší podnikání ukončím.“

Pokud jste začali bez takových podmínek, stanovte si je teď. Pomůže vám pre-mortem: představte si, že projekt za rok neuspěl, a zeptejte se, jaké varovné signály tomu předcházely. Právě z nich mohou vzniknout dobrá kritéria pro ukončení.

Proberte to v debatě na Debatly“Je „už jsem došel příliš daleko, abych skončil“ někdy dobrý důvod pokračovat?”

Příklad z praxe: Rohanovo studium

Rohan strávil víkend nad pěti otázkami a Meera ho přiměla odpovědi zapsat.

Otázka Rohanova odpověď
Začal bych s tím dnes? Ne. Nezaplatil bych 9 000 dolarů a neobětoval osm měsíců večerů práci, o které už vím, že mě nebaví.
Co mi přinese další investice? Celý titul pro kariéru, kterou nechci, a také datové dovednosti, které bych mohl využít i jinak.
Co jiného bych s tím mohl udělat? Zeptat se na klinice na vyšší pozici s lepší pracovní dobou. Té otázce jsem se zatím vyhýbal.
Jak by se rozhodl někdo nový? Nechal by si to, co je užitečné, a přestal platit za zbytek.
Za jakých podmínek skončím? Teď už je to zbytečné řešit, ale příště bych se rozhodl do konce stáže.

Pak se Rohan poohlédl po třetí možnosti. A našel ji. Jeho studijní program umožňoval studentům, kteří odešli dřív, získat za dokončené předměty certifikát. Ani nové dovednosti nepřišly nazmar: jeho klinika začínala sledovat výsledky léčby pacientů a potřebovala někoho, kdo dokáže pracovat s daty.

Rohan odešel s certifikátem a zeptal se na vyšší pozici. O šest týdnů později získal její upravenou podobu: měl méně večerních směn a na starosti přehledy výsledků kliniky. Těch 18 000 dolarů nemuselo být „vyhozených“. Jen za něj přestaly rozhodovat.

Jak si rozhodování procvičit s AI

Efekt utopených nákladů se těžko rozpoznává o samotě. O pokračování totiž rozhoduje ten samý člověk, který udělal původní rozhodnutí. Debata přináší pohledy, které nejsou vázané na vaše minulé volby. Na Debatly o vaší otázce v několika kolech diskutuje více AI modelů a postav, vy se můžete kdykoli zapojit a rozhodčí nakonec vydá zdůvodněný verdikt.

  • Položte otázku jako nové rozhodnutí. V debatní místnosti se neptejte „Mám ve studiu pokračovat?“. Zeptejte se: „Mám ode dneška zaplatit 9 000 dolarů a věnovat dalších osm měsíců dokončení studia, nebo přijmout certifikát a vrátit se k práci s pacienty?“ Už samotné znění otázky z ní odstraní utopené náklady.
  • Přizvěte někoho nezaujatého. Požádejte Petru, ďáblovu advokátku, aby co nejsilněji argumentovala pro odchod. Přidejte Jamese, finančního ředitele, který se zaměří jen na budoucí náklady a přínosy. Ani jeden z nich neudělal vaše původní rozhodnutí, takže ho nemusí obhajovat.
  • Chtějte třetí možnosti. Nechte debatující navrhnout, jak zachovat užitečnou část a zbytek opustit: projekt zmenšit, pozastavit nebo předat dál.
  • Přečtěte si verdikt i jeho zdůvodnění. Rozhodčí Alex vysvětlí, které argumenty v debatě převážily. Pokud vítězná strana staví na tom, že „už jste do toho tolik investovali“, zbystřete.

Když Rohan zadal svou otázku do debaty, strana hájící odchod se hned v prvním kole zeptala, jestli program nabízí možnost odejít dřív s nějakým osvědčením. Jeho samotného nenapadlo to ověřit.

Proberte to v debatě na Debatly“Měla by firma zrušit projekt, který je hotový z 80 procent, pokud se mezitím změnil trh?”

Důležité omezení

AI modely neznají vaše finance, pravidla vašeho studijního programu ani to, jak se cítíte v pondělí ráno. Mají také sklon přiklánět se k tomu, co podle nich chcete slyšet. Jeden chatbot vás tak může bez váhání povzbudit, abyste pokračovali (více v článku o tom, proč s vámi AI souhlasí). Debatu využijte k objevení argumentů zaměřených na budoucnost a možností, které vám unikly. Fakta si pak ověřte a rozhodněte se sami.

Nenechte minulost hlasovat

Efekt utopených nákladů mění větu „už jsem do toho tolik vložil“ v důvod vložit ještě víc. Jenže to, co už jste vydali, je pryč tak jako tak. Rozhodovat by mělo, co vás bude stát další krok, co vám přinese a co byste místo něj mohli udělat.

Vyberte si tento týden jednu věc, ve které pokračujete hlavně proto, že jste s ní už začali. Pak si položte Meeřinu otázku: rozhodli byste se pro její zbývající část i dnes? Pokud jde o důležité rozhodnutí, proberte ho na Debatly a nechte někoho, kdo nemusí obhajovat vaši první volbu, zastat opačný názor. Vyzkoušejte to. Jednotlivé tarify najdete na stránce s ceníkem.

Proberte to v debatě na Debatly

“Efekt utopených nákladů: příklady a jak poznat, kdy skončit”

Časté otázky

Znamená to, že v něčem pokračujete kvůli tomu, co jste do toho už vložili, místo abyste zvažovali, co vám to přinese od této chvíle. Vynaložený čas, peníze ani úsilí už nezískáte zpět, proto by neměly rozhodovat o dalším kroku. Typickým příkladem je dokončování školy, o kterou už nestojíte, jen proto, že jste zaplatili polovinu školného.
Biologové Richard Dawkins a T. R. Carlisle použili tento název v článku publikovaném roku 1976 v časopise Nature. Odkazovali na nadzvukový letoun Concorde, jehož vývoj pokračoval dlouho poté, co bylo jasné, že se projekt finančně nevyplatí. Název se používá hlavně v biologii, zatímco v psychologii se obvykle mluví o efektu utopených nákladů.
Samotný klam ano, protože již vynaložené náklady jsou stejné bez ohledu na to, jak se rozhodnete. Minulé investice ale mohou změnit vaši budoucnost: získali jste třeba dovednosti, užitečné informace, dali jste někomu slib nebo vám zbývá jen málo práce. To jsou důvody týkající se budoucnosti a je rozumné je zohlednit.
Zeptejte se, jestli byste do projektu šli i dnes, když víte to, co víte nyní. Zvažte náklady a přínosy pouze dalšího kroku, pojmenujte svou nejlepší alternativu a představte si, jak by se rozhodl někdo nezaujatý. Když si ještě před začátkem stanovíte podmínky ukončení včetně data, později se vám bude rozhodovat snáz.
Efekt utopených nákladů znamená, že minulé náklady ovlivní jedno rozhodnutí. Eskalace závazku je následný vzorec chování: do neúspěšného projektu opakovaně vkládáte další prostředky, často abyste obhájili původní volbu. Barry Staw ve studii z roku 1976 zjistil, že lidé investovali dál nejvíc tehdy, když první rozhodnutí udělali osobně.
#sunk-cost-fallacy #cognitive-biases #decision-making #critical-thinking #quitting