Sokratovské otázky: 6 typů a 60 příkladů

Maya učí dějepis v deváté třídě. Jeden z jejích žáků, Jonas, prohlásí, že knihtisk byl „v podstatě internetem 15. století“. Maya ho neopraví. Zeptá se: „Co myslíš tím v podstatě?“ Pak pokračuje: „Co by muselo platit, aby to přirovnání sedělo?“ A nakonec: „Kdo mohl používat knihtisk v roce 1480 a kdo mohl používat internet v roce 2010?“

Po čtyřech otázkách Jonas sám říká, že přirovnání funguje, pokud jde o rychlost šíření myšlenek, ale pokulhává v tom, kdo mohl publikovat. Nikdo mu neřekl, že se mýlí. Sám našel hranice svého tvrzení, a proto si je zapamatuje.

Podobně to funguje v práci. Elif vede tým vývojářů a jeden z nich chce přepsat celou službu od začátku. Místo aby řekla ne, zeptá se, jaký problém tím vyřeší, o co přijdou a podle čeho za tři měsíce poznají, že se změna povedla. Vývojář nakonec sám navrhne menší úpravu kódu.

Právě o tom je sokratovské kladení otázek: místo předávání hotových odpovědí pomáháte druhému, nebo sami sobě, přemýšlet jinak. V tomto průvodci najdete šest klasických typů sokratovských otázek, deset příkladů od každého typu (celkem 60), krátké ukázkové rozhovory a tipy pro výuku, koučování, práci i vlastní zápisky.

Co je sokratovské kladení otázek

Odkud pochází

Sókratés, athénský filozof z 5. století př. n. l., po sobě nezanechal žádné spisy. Jeho metodu známe především z dialogů jeho žáka Platóna a v menší míře také od Xenofónta. Sókratés se v nich lidí ptá, co je odvaha, spravedlnost nebo zbožnost. Odpovídají sebejistě, ale po několika otázkách se ukáže, že jejich definice odporuje něčemu dalšímu, čemu věří.

Řecký název pro tento způsob prověřování názorů je elenchos. Obvykle probíhá takto: někdo vysloví přesvědčení, Sókratés ho přivede k souhlasu s několika dalšími tvrzeními a pak ukáže, že si s původním přesvědčením odporují. Člověk se ocitne ve stavu zvaném aporie: v plodné nejistotě, kdy si uvědomí, že neví to, co si myslel, že ví.

Sókratovi se často připisuje výrok „Vím, že nic nevím.“ Jde o známou parafrázi, nikoli doslovnou citaci. V Platónově Obraně Sókrata říká spíše to, že na rozdíl od lidí, kterých se ptal, nepředstírá znalost toho, co neví. Na rozdílu záleží. Sokratovská pokora neznamená tvrdit, že nevíte vůbec nic. Znamená poctivě uznávat hranice vlastních znalostí.

Jaký je rozdíl mezi otázkami a výslechem

Při policejním výslechu i sokratovském rozhovoru padá hodně otázek. Liší se ale jejich účel.

Dnešní sokratovské kladení otázek bývá laskavější než Sókratés v Platónových dialozích, který dokázal být neúprosný. Cílem není někoho zahanbit a přivést do rozpaků, ale pomoci mu dojít k jasnějšímu a lépe podloženému názoru. Může to být klidně ten, se kterým začínal.

Šest typů sokratovských otázek

Nejpoužívanější rozdělení sokratovských otázek rozlišuje šest typů. Běžně se připisuje Richardu Paulovi, odborníkovi na kritické myšlení, jehož práce s organizací Foundation for Critical Thinking pomohla tuto klasifikaci rozšířit mezi učiteli.

Nemusíte je používat popořadě. Dobrý rozhovor se v praxi vrací: něco si ujasníte, prozkoumáte důvod, znovu upřesníte tvrzení a podíváte se na jeho důsledky. Seznam se ale hodí, když nevíte, na co se zeptat dál.

1. Otázky pro ujasnění

Účel: Za mnoha neshodami stojí nejasná slova. Otázky pro ujasnění promění obecné tvrzení v něco konkrétního, co lze prozkoumat. Zároveň působí nejméně konfrontačně, a proto je dobré začít právě jimi.

10 příkladů:

1. Co tím myslíš?
2. Můžeš to říct jinak?
3. Můžeš uvést příklad?
4. Co je tvoje hlavní myšlenka?
5. Jak to souvisí s tím, o čem jsme mluvili?
6. Když říkáš „vždycky“, myslíš opravdu vždycky, nebo spíš většinou?
7. Jak by vypadal příklad, který by tvému tvrzení odporoval?
8. Chceš říct X, nebo Y?
9. Můžeš to trochu rozvést?
10. Jak bys to vysvětlil někomu, kdo o tom nikdy neslyšel?

Krátký rozhovor:

Jonas: Sociální sítě teenagerům škodí.

Maya: V čem konkrétně?

Jonas: Vyvolávají v nich úzkost.

Maya: Všechny sociální sítě, nebo některé víc než jiné?

Jonas: Asi hlavně ty, kde člověk přidává fotky a počítá lajky.

Z neurčitého a příliš širokého tvrzení se stalo konkrétní tvrzení, které lze ověřit.

2. Otázky, které prověřují předpoklady

Účel: Každý argument stojí na něčem, co mluvčí považuje za samozřejmé. Tyto otázky předpoklady pojmenují, aby se daly ověřit. Právě tady často dochází k největší změně názoru.

10 příkladů:

1. Z čeho tady vycházíš?
2. Co jiného bychom mohli předpokládat?
3. Proč si myslíš, že tenhle předpoklad platí?
4. Platí to vždycky, nebo jen v určitých situacích?
5. Co by se změnilo, kdyby ten předpoklad nebyl pravdivý?
6. Odkud se tohle přesvědčení vzalo?
7. Ověřil sis to, nebo jsi to vždycky bral jako fakt?
8. Zdá se, že předpokládáš X. Je to tak?
9. Sdíleli by tenhle předpoklad všichni v dané situaci?
10. Čemu bys musel věřit, aby platil opak?

Krátký rozhovor:

Elif: Říkal jsi, že bychom místo dvou juniorů měli přijmout jednoho seniorního vývojáře. Z čeho vycházíš?

Vývojář: Senioři dodávají výsledky rychleji.

Elif: Předpokládáš, že nás teď nejvíc brzdí rychlost. Je to tak?

Vývojář: Vlastně nás víc trápí, že nikdo nemá čas psát testy.

Elif: Pomohl by s tím víc senior, nebo dva junioři?

3. Otázky, které prověřují důvody a důkazy

Účel: Když už je tvrzení jasné a jeho předpoklady znáte, podívejte se, o co se opírá. Tyto otázky hledají důvody, zkoumají jejich kvalitu a ptají se, co by člověka přimělo změnit názor.

10 příkladů:

1. Jak to víš?
2. Jaké pro to máš důkazy?
3. Jak spolehlivý je ten zdroj?
4. Stačí tyto důkazy k jistému závěru?
5. Můžeš uvést příklad, který to podporuje?
6. Co by změnilo tvůj názor?
7. Mohla by stejná fakta mít i jiné vysvětlení?
8. Jsou tyhle důvody dost silné, nebo jsou to jen první, které tě napadly?
9. Vycházíš z jedné zkušenosti, nebo z více zkušeností?
10. Jak bychom mohli zjistit, jestli je to pravda?

Krátký rozhovor:

Maya (pro sebe): Veřejné vystupování mi vůbec nejde.

Maya: Jak to vím?

Maya: Prezentace loni na jaře dopadla špatně.

Maya: Jedna prezentace? A jak dopadly ty další tři letos?

Maya: Upřímně, dobře. Jedna se dokonce povedla.

Všimněte si šesté otázky v seznamu. „Co by změnilo tvůj názor?“ patří k nejsilnějším otázkám, které můžete položit komukoli, včetně sebe. Pokud odpověď zní „nic“, jde o přesvědčení, ne o závěr vyvozený z důkazů.

4. Otázky na jiné úhly pohledu

Účel: Vlastní pohled obvykle působí nejpřesvědčivěji zevnitř. Tyto otázky vás z něj vyvedou a ukážou, jak problém vidí někdo s jinými zájmy, hodnotami nebo informacemi. Při dobrém použití mají blízko k hledání nejsilnější verze cizího argumentu. Více se o tom dočtete v našem průvodci metodou steelmanning.

10 příkladů:

1. Jak by odpověděl někdo, kdo s tebou nesouhlasí?
2. Jaký je nejsilnější argument proti tvému názoru?
3. Komu to prospěje a kdo na to doplatí?
4. Jak by to mohl vidět člověk z jiné generace nebo prostředí?
5. Co by na to řekl [konkrétní člověk]?
6. Dá se na to podívat i jinak?
7. Jaké jsou silné a slabé stránky jednotlivých pohledů?
8. Proč by si rozumný člověk mohl myslet pravý opak?
9. Jak bys to viděl, kdyby se to týkalo přímo tebe?
10. Na čem se obě strany shodnou?

Krátký rozhovor:

Jonas: Školní uniformy jsou k ničemu.

Maya: Proč by je rodič mohl chtít?

Jonas: Možná proto, že vyjdou levněji než pořád kupovat módní oblečení?

Maya: A co žák, který si módní oblečení nemůže dovolit?

Jonas: Dobře, tomu by možná vyhovovaly. Ale pořád omezují možnost vyjádřit vlastní osobnost.

Maya: Takže jde o hledání rovnováhy mezi náklady a tlakem vrstevníků na jedné straně a možností vyjádřit se na straně druhé?

5. Otázky na důsledky

Účel: Myšlenky mají důsledky. Tyto otázky sledují, kam tvrzení vede: pokud platí, co dalšího musí platit a co se stane, když podle něj začneme jednat? Zvlášť užitečné jsou při rozhodování a plánování.

10 příkladů:

1. Pokud je to pravda, co z toho plyne?
2. Jaké důsledky má tenhle předpoklad?
3. Jak by to ovlivnilo ostatní lidi?
4. Co se stane za rok, pokud to uděláme? A za pět let?
5. Jak by vypadal nejlepší a nejhorší možný výsledek?
6. Je to v souladu s tím, co jsi řekl před chvílí?
7. Co by se stalo, kdyby to dělal každý?
8. Čeho bychom se museli vzdát?
9. Podle čeho poznáme, že to funguje?
10. Jaký nejmenší krok nám umožní to vyzkoušet?

Krátký rozhovor:

Vývojář: Měli bychom službu pro fakturaci přepsat v jiném programovacím jazyce.

Elif: Dejme tomu, že to uděláme. Co se během přepisování stane s vývojem nových funkcí?

Vývojář: Zastavil by se. Možná na tři měsíce.

Elif: A co bude obchodní tým ty tři měsíce říkat zákazníkům?

Vývojář: Hm. Co kdybychom nejdřív přepsali jen modul pro vystavování faktur?

6. Otázky o samotné otázce

Účel: Někdy není problém v odpovědi, ale v otázce. Může být špatně položená, návodná nebo na ni v dané podobě nelze odpovědět. Tyto otázky vám umožní udělat krok zpět a prozkoumat, na co se vlastně ptáte.

10 příkladů:

1. Proč je tahle otázka důležitá?
2. Ptáme se na správnou věc?
3. Co tahle otázka předpokládá?
4. Mohli bychom ji rozdělit na několik menších otázek?
5. Jak by vypadala dobrá odpověď?
6. Máme dost informací, abychom na ni odpověděli?
7. Proč si myslíš, že jsem se na to zeptal?
8. Existuje lepší otázka, kterou bychom si měli položit?
9. Co jsme se dozvěděli při hledání odpovědi?
10. Kdo tady rozhoduje o tom, co se počítá jako odpověď?

Krátký rozhovor:

Jonas: Kdo byl vůbec nejlepší prezident?

Maya: Nejlepší v čem?

Jonas: Prostě celkově.

Maya: Na čem bychom se museli shodnout, než na to odpovíme?

Jonas: Co znamená „nejlepší“. Vedení za války, ekonomika, občanská práva...

Maya: Takže lepší otázka možná zní: který prezident udělal nejvíc v jedné z těchto oblastí a proč?

Jak používat sokratovské otázky ve výuce

Klasickou podobou této metody ve škole je sokratovský seminář: žáci sedí v kruhu, diskutují o textu nebo otázce a učitel se místo výkladu hlavně ptá. Aby to fungovalo, pomůže několik postupů.

• Vyberte otázku, u které se lidé mohou opravdu neshodnout. „Ve kterém roce začala válka?“ je faktická otázka. „Dalo se válce zabránit?“ otevírá diskusi.
• Dejte žákům čas na odpověď. Po položení otázky v duchu napočítejte do pěti, než ji přeformulujete nebo sami odpovíte.
• Ptejte se na odpověď, neútočte na žáka. „Co tě k tomu vede?“ funguje u správných i nesprávných odpovědí. Žáci tak z vaší reakce hned nepoznají, jestli odpověděli správně.
• Nechte žáky ptát se navzájem. Vyvěste šest typů otázek ve třídě a vyzvěte žáky, aby si jednu vybrali a položili ji spolužákovi.
• Končete šestým typem. „S jakou otázkou dnes odcházíme?“ je dobrý závěr každého semináře.

Při samostudiu se role tazatele může ujmout AI parťák na učení. Místo zkoušení pouhých faktů se vás bude ptát, proč věci fungují právě tak, jak fungují.

Koučování a situace blízké terapii

Koučové používají sokratovské otázky, protože lidé bývají více odhodlaní uskutečnit řešení, na které přišli sami. Dobrá koučovací otázka „Co bys poradil kamarádovi ve stejné situaci?“ funguje podobně jako čtvrtý typ. „Co jednu věc bys mohl vyzkoušet tento týden?“ zase uvádí do praxe pátý typ.

Sokratovské kladení otázek je také součástí kognitivně-behaviorální terapie (KBT), spojované s Aaronem Beckem. Terapeuti v ní pomocí vedených otázek pomáhají klientům zkoumat důkazy pro jejich myšlenky i proti nim. Hranice je ale jasná: klást sokratovské otázky sobě nebo přátelům je způsob přemýšlení, nikoli terapie. Pokud vás trápí dlouhodobá úzkost, deprese nebo cokoli, co ovlivňuje váš každodenní život, obraťte se na kvalifikovaného odborníka. Seznam otázek odbornou pomoc nenahradí.

Sokratovské otázky v práci

V práci sokratovské otázky nahrazují větu „Tady máš postup“ otázkami, které druhým pomáhají rozvíjet vlastní úsudek.

Při individuálních schůzkách

Elif na individuálních schůzkách často používá tyto otázky:

• „Na čem teď pracuješ, co je pro tebe nejtěžší, a proč?“
• „Co už jsi zkusil?“
• „Co bys udělal, kdybych tento týden nebyla k dispozici?“
• „Jak by do pátku vypadal úspěch?“

Poslední dvě posilují samostatnost.

Při kontrole kódu

Otázky při kontrole kódu znějí méně útočně než příkazy. Někdy navíc odhalí, že důležitý kontext chyběl samotnému člověku, který kód kontroluje.

• „Co se tady stane, když je seznam prázdný?“ (typ 5)
• „Proč sis místo dotazu do databáze vybral cache?“ (typ 3)
• „Počítá se tady s tím, že požadavky dorazí ve správném pořadí?“ (typ 2)

Jedno upozornění: otázka, která je ve skutečnosti příkazem („Nemyslíš, že by to měla být konstanta?“), je jen pokyn v přestrojení. Pokud víte, co chcete, řekněte to přímo.

Při produktových rozhodnutích

Před důležitým rozhodnutím projděte všech šest typů jako kontrolní seznam. O čem přesně rozhodujeme? Co předpokládáme o uživatelích? Jaké máme důkazy? Jak by to viděla zákaznická podpora, obchodní tým a skeptický zákazník? Co se stane za šest měsíců? A je to vůbec rozhodnutí, které máme řešit právě teď? Podrobnější postup najdete v článku o tom, jak dělat lepší rozhodnutí s AI.

O jedné takové otázce produktové týmy diskutují pořád:

Jak klást sokratovské otázky sami sobě

Celou metodu můžete použít i na vlastní přesvědčení. Nejjednodušší je psát si deník. Vyberte si názor, který vás trápí, napište ho na začátek stránky a postupně odpovězte na tyto otázky:

1. Čemu přesně věřím? Napište to jednou větou.
2. Co myslím klíčovým slovem v té větě?
3. Co předpokládám, aby to mohla být pravda?
4. Jaké pro to mám důkazy? Jaké mám důkazy proti?
5. Jak by to viděl někdo, komu na mně záleží, ale nesouhlasí se mnou?
6. Pokud je moje přesvědčení pravdivé, co z toho plyne? A co když pravdivé není?
7. Co by změnilo můj názor?
8. Je to vůbec správná otázka, kterou bych se měl zabývat?

Otázky sledují pořadí šesti typů a navíc obsahují důležitý bod „co by změnilo můj názor“. Svůj pohled nemusíte pokaždé změnit. Cílem je vědět, proč ho zastáváte.

Časté chyby

Návodné otázky. „Nemyslíš, že práce na dálku škodí spolupráci?“ je tvrzení převlečené za otázku. Lidé to poznají a místo přemýšlení se začnou bránit. Ptejte se otevřeně: „Jak práce na dálku ovlivnila spolupráci ve vašem týmu?“

Otázky jako pasti. Nachystat past, abyste mohli říct „Aha, takže si protiřečíš“, vám možná vyhraje jednu výměnu názorů, ale ztratíte člověka. Platónův Sókratés to občas dělal a lidé v dialozích často odcházejí podráždění. Když objevíte rozpor, pojmenujte ho jako společnou hádanku: „Zdá se, že tyhle dvě věci jdou proti sobě. Jak do sebe zapadají?“

Příliš mnoho otázek najednou. „Co tím myslíš, proč si to myslíš a co by na to řekl tvůj šéf?“ jsou tři otázky. Druhý člověk odpoví na tu nejsnazší. Položte jednu. Počkejte. Poslouchejte.

Neposlouchání odpovědi. Pokud máte další otázku připravenou dřív, než druhý domluví, nevedete rozhovor, ale jedete podle scénáře. Nejlepší navazující otázka se téměř vždy zrodí z konkrétního slova v odpovědi.

Schovávání se za otázky. Když se vás někdo zeptá na názor, řekněte mu ho. A člověk, který truchlí nebo je rozzuřený, potřebuje spíš vyslechnout než podrobit sérii otázek.

Pokud chcete lépe rozpoznávat chyby v uvažování, které tyto otázky často odhalí, přečtěte si také našeho průvodce logickými klamy.

Příklad krok za krokem: „Na změnu kariéry jsem už moc stará“

Elifina kamarádka Maya má 41 let a patnáct let učí dějepis. U kávy řekne, že by se ráda stala UX designérkou, ale je na to moc stará. Elif jí pomocí sokratovských otázek pomůže toto přesvědčení prozkoumat. Typ otázky je uveden v hranatých závorkách.

Elif: Co myslíš tím „moc stará“? [ujasnění]

Maya: Firmy chtějí mladé designéry. A trvá roky, než se v tom člověk zlepší.

Elif: Takže máš dvě tvrzení: zaměstnavatelé tě nepřijmou a nemáš dost času naučit se to pořádně. Chápu to správně? [ujasnění]

Maya: Ano, přesně.

Elif: Vezměme to první. Jak víš, že firmy nepřijímají lidi, kteří mění kariéru po čtyřicítce? [důkazy]

Maya: Vlastně nevím. Je to jen pocit. Technologický obor mi připadá hodně mladý.

Elif: Znáš někoho, kdo přešel k designu nebo technologiím později? [důkazy]

Maya: Vlastně ano. Jedna designérka ve firmě mého bratrance bývala zdravotní sestra. Bude jí tak 45.

Elif: Takže místo „starší lidi nikdy nepřijmou“ by možná sedělo spíš „může to být těžší“? [předpoklady]

Maya: To je fér.

Elif: A teď druhé tvrzení. Předpokládáš, že bys začínala od nuly. Je to tak? [předpoklady]

Maya: No, každý den používám vzdělávací software. Patnáct let si stěžuju na špatná rozhraní elektronických žákovských knížek a školních aplikací.

Elif: Jak by se na to dívala firma, která vyvíjí vzdělávací software? [jiné úhly pohledu]

Maya: Hm. Asi jako na znalost oboru. Možná dokonce jako na výhodu.

Elif: Dejme tomu, že se začneš učit tento měsíc. Kde budeš ve 43 letech? [důsledky]

Maya: Designérka se dvěma lety praxe a patnácti lety zkušeností ze školy.

Elif: A kde budeš ve 43 letech, pokud nezačneš? [důsledky]

Maya: Učitelka, která si pořád přeje být designérkou.

Elif: Možná tedy nejde o otázku „Jsem moc stará?“. Jaká je skutečná otázka? [otázka o otázce]

Maya: Jestli to chci natolik, abych tomu dva roky věnovala večery. A jestli si to můžu vyzkoušet, než dám výpověď.

Elif nikdy neřekla „Nejsi moc stará.“ Ani jí nedávala rady. Maya se od neurčitého „Nemůžu“ dostala ke konkrétní otázce, kterou může sama ověřit.

Chcete si vyzkoušet, jaké je být na druhé straně? Přineste tazateli vlastní přesvědčení:

Jak trénovat sokratovské otázky s AI

Naučit se tyto otázky pokládat i na ně odpovídat vyžaduje praxi. AI parťák se vás bude ptát klidně o půlnoci a neunaví se ani neurazí.

Na Debatly můžete trénovat několika způsoby:

• Popovídejte si se Sókratem. Přineste mu některé ze svých přesvědčení. Bude se ptát na definice a hledat rozpory podobně jako v Platónových dialozích.
• Popovídejte si se sokratovským tazatelem. Je to moderní tazatel s koučovacím přístupem, který se hodí k prověření rozhodnutí nebo plánu.
• Spusťte sokratovskou debatu. V sokratovském formátu proti vám nestojí oponent, ale tazatel. AI neargumentuje proti vám, nýbrž se ptá, dokud se neukážou slabá místa vašeho postoje. Začít můžete v debatní místnosti a podrobnosti najdete na stránce o sokratovské metodě s AI.

Pokud dáváte přednost ostřejšímu soupeři, ďáblův advokát argumentuje přímo proti vám. Obě metody se dobře doplňují: nejdřív nechte tazatele odhalit své předpoklady, pak je nechte prověřit kritikem.

Je ale fér znát hranice: AI tazatel nezná váš život a může pokládat otázky, které míjejí to, na čem vám skutečně záleží. Používejte ho k tréninku a odhalování slabých míst v argumentech. Rozhovory, na kterých opravdu záleží, veďte také s lidmi, kterým důvěřujete.

Začněte se ptát lépe

Vyberte si tento týden jeden typ otázek a vědomě ho používejte. Nejsnazší je začít ujasněním: až příště někdo pronese široké tvrzení, zeptejte se „Co tím myslíš?“ a odpověď si opravdu poslechněte.

Pokud chcete parťáka na procvičování, otevřete na Debatly sokratovskou debatu o přesvědčení, na kterém vám záleží. Uvidíte, která otázka vás přiměje zastavit se a zamyslet. Vyzkoušejte to zdarma.